Podrobná reportáž o srazu ve Valašském Meziříčí.
Ihned na začátku mého povídání Vás připravím na to, že jsem nebyl přítomen na celém srazu, ale pouze přes víkend.
O srazu jsem se dozvěděl vcelku oklikou. Jen meziřečí někdo zmínil, že Starr něco kutí. Šťastná náhoda chtěla tomu, že při jedné mé návštěvě xka se Starr o chytaném srazu zrovinka rozvykládala. A jelikož byla v dobrém rozmaru, slíbila, že mi zašle pozvánku.
Pozvánka dorazila včas a tak jsem se začal zajímat o to, jak se dopravím na místo určení. Jelikož podobný problém měli i Dworkin s Nini, tak slovo dalo slovo a dohodli jsme se, že vyrazíme společně.
V sobotu ráno jsem čekal Dworkina na autobusové zastávce. Jakmile dorazil, tak jsme vyrazili k vlakáči. Cestou jsme se ještě stavili koupit nějakou věc pro Dráče. (To jsme ještě netušili, že oslavenců bude víc).
Ve vlaku jsme se potkali s Nini. Cesta probíhala pohodově, až na jeden Dworkinův nápad, že budeme hrát šachy. Ale i přes tuto událost jsme zdárně dorazili do Valmezu.
Po příchodu Starr a Dračí jsme se Starr odkráčeli k místu našeho srazu. Místem našeho útočiště se stala pěkná vodařská chata hned u Bečvy. Na místě už byli přítomni někteří jedinci, jmenovitě Nightmare_Child, Dvoukvitek + DP. Nějak jsme se s Nini a Dworkinem usališili a zabrali si místa.
Téměř okamžitě jsme započali diskuse, debaty a družné hovory o věcech běžných, nevšedních, nepochopitelných i nadpozemských. Prostě a dobře, založili jsme si místnost a vstoupili do ní téměř současně. Kupodivu nebyl stanoven žádný správce, ale na pokecu to nic nekazilo a správce místnosti nikomu nechyběl.
Dalším přírustkem do naší místnosti se stal Geralt_z:Rivie. Přihasil si to na své 125, kterážto se stala na chvíloi zájmem pozornosti celého osazenstva. Však se také po chvíli stala pojítkem mezi námi a zbytkem civilizace. (Byla využita na dopravu do míst zvaných obchod). Od té chvíle se začal netrpělivě očekávat příjezd Bubakka a zbylého osazenstva jejího přibližovadla.
V době mezi přijezdem Geralta a příjezdem Bubakka se mezi námi objevily další přírůstky. A to Dračí, která si to přifrčela z práce a s plechem plným pochutin. A také Gwynbleid s Modrikem. Bohužel nás v tuto dobu opustil také Dvoukvítek a jeho DP.
Příjezd Bubakka byl přivítán s nadšením. Před chatou se vytvářely hloučky a halasně se vítali noví účastníci. Od toho okamžiku se vytáhla baterie foťáků a vy průběh další průběh mého vyprávění můžete sledovat nejen v článku, ale také ve fotogalerii.
Vedly se družné hovory, tu u stolu pod střechou, jindy u řeky pod jezem nebo níže. Opět o všem možném i nemožném. Historky o výletech na kolech, ztřeštěných profesorech na středni, o tom ja zajistit kvalitní výbuch ve škole a tak dále.
Blížil se večer a my jsme začali uvažovat, že bychom mohli udělat oheň. Jak jsme řekli, tak se stalo. Sice to bylo až na několikerý pokus, s vydatnou pomocí ohnivého dechu Modrika. A my mohli v zábavě pokračovat dále.
Oheň hořel, podle gusta si dal každý nějaký ten mok a někdo vytáhl kytaru. Tu Dračí připomněla, že kytaru ještě jednu má doma také a tak se odvážlivci vydali na cestu. My jsme vytáhli zpěvníky a Bubakk začala hrát. Po chvíli dorazila i druhá kytara a tak jsme se přesunuli z útočiště v chatě k ohni. A tam už jsme zpívali a hráli o stošest.
Noc probÄ›hla vcelku klidnÄ›, až na pár excesů, napÅ™. mé „závodÄ›ní“ se Starr v krátkém bÄ›hu kousek za chatou, občasným Modrikovým pávem, či Å¡tÄ›kotem a vrčením (nutno podotknout, že mu to Å¡lo velmi dobÅ™e).
Ráno jsem všem spícím osadníkům udělal menší překvapení tím, že jsem před chatou provel menší čistku. Někteří to nesli s velmi těžkým srdcem a vypadali velmi zdrceni. I přes tuto malou ranní příhodu se všichni přenesli a život srazu šel dál.
Přešel čas oběda a my se začali připravovat na výrobu halušek. Původně to měla být soutěž mezi Dworkinem a Rivanem, jenže čas ukázal, jak může být osud vrtkavý. Přípravu halušek jsme tak nějak provedli společně, jak to však probíhalo v kuchyni, tak o tom by mohli vyprávět jen zúčastnění.
Po obědě jsme se dohadovali, co dál. Nakonec zvítězila návštěva čajovny. Čajovnu jsme navštívili v hojném počtu. Dworkin s Nini dali na mou radu, a objednali si to co já.
Já jsem pomaličku dopil svůj čaj a čajové pivo a musel jsem se rozloučit s osazenstvem. Ale byl jsem nahrazen více než kvalitním zástupem. PÅ™ijela totiž návÅ¡tÄ›va ze Slovenska – Hesperka.
Zde končí mé vyprávění ze srazu ve Valmezu. Na další příhody se můžete ptát v komentářích. Věřím, že zbylé osazenstvo rádo upřesní zbytek srazu.